fotogaleriečlánkyvidea
začátek bloku
tisk   tisk

Jarda Dufek - Vnitřní instinkt

Jarda Dufek - Vnitřní instinkt

Vnitřní instinkt                    

V červnu lo?ského roku jsem strávil nádherných 14 dní na Pálavských jezerech. Během této výpravy jsem prošel snad všemi útrapami tzv. „těžké kaprařiny“ – zavážení, déšť, silný vítr, obrovské vlny, množství vázek a někdy dlouhé čekání na záběr. Byla to pro mne velká škola a odměnou za tento očistec bylo zdolání jedné z mých životních ryb. Byl jsem rozhodnut, že opět zkusím štěstí a vše si zopakuji na podzim. Dodnes nevím, proč jsem nakonec své plány přehodnotil a zvolil revír, na kterém jsem téměř tři roky nechytal. Možná to byl osud, možná nějaký vnitřní instinkt. Tehdy jsem ještě netušil, že to bude můj nejlepší podzim v posledních letech.

Vím, že jezero disponuje velmi kvalitní obsádkou velkých kaprů. Díky své rozloze, úživnosti, členitosti dna a zkušenosti místních rybích velikánů s nástrahami všeho typu je velkou výzvou pro každého opravdového kapraře. Jsem přesvědčen, že k atraktivitě jezera také významně přispívají velmi přísná pravidla rybolovu a striktní kontrola jejich dodržování. Jsou to pravidla, která zamezují „rabování“ tohoto revíru a chrání trofejní ryby před devastací. Je nasnadě, že tato opatření odpuzují ty rybáře, kteří tento způsob rybolovu praktikují. Vrátím se však zpět k rybaření. Od té doby, co jsem na jezeře nechytal, se některé věci změnily a podle toho jsem musel částečně upravit své záměry. V zásadě jsem těžil ze svých zkušeností z minulých výprav. Jednalo se především o znalost hloubkových poměrů, reliéfu dna a s tím související možnost výskytu a ulovení velkých kaprů.

Měl jsem v plánu strávit zde poslední týden v září, ale místa, která jsem měl vyhlédnutá, byla o víkendech stále obsazená. Čekal jsem proto na vhodný okamžik s dostatečným předstihem. Pomohla mi k tomu náhoda. Kamarád Filip měl  od středy 14. září volno (to ještě netušil, že zde stráví téměř tři týdny), a tak týž den odpoledne s plně naloženými auty přijíždíme k jezeru, kde jsme nyní měli na výběr ze všech možných vyhlédnutých míst. S volbou lovného místa jsem byl spokojen, neboť jsem ho velice dobře znal z předchozích let. Bohužel má sebejistota o znalosti dna se mi v prvních dnech rybolovu stala osudnou. Za tři roky, co jsem zde nebyl, se dno změnilo v jednu velkou plochu posetou škeblemi. Plošina, na které jsme lovili, začínala na 80 m od břehu. Zvedala se z hloubky 7 m až na přibližně 2 m a tvořila 50 m dlouhou a 15 m širokou lavici. Poté dno strmě klesalo až do hloubky 8,5 m. Měli jsme s sebou dva druhy rolovaného boilie a rovněž nějakou zásobu hotovek. Na začátek jsme zvolili boilie ze směsi Biosquid s amino complexem olihe?. Lovili jsme pouze na odhoz, a proto jsme montáže použili s bočním závěsem olov od firmy Korda bez použití ochranných hadiček - ty nahradilo asi 15 m šokové šnůry o nosnosti 34 kg. Hmotnost námi používaných zátěží byla 100 – 120 g. Návazce jsme používali co nejjednodušší, ale co nejpevnější, aby odolaly ostrým hranám škeblí. Jejich délka se pohybovala okolo 15 cm a navazovali jsme je převážně ze ztužené šnůrky Mystic o nosnosti 25 lb a šnůrky Enduro 66 lb. Výběr háčků jsme zúžili na dva typy Korda Wide Gape - velikost 4A a JET 40 velikost č. 2.

13,60 kg

Přichází první záběry

První kontakt s rybou měl Filip druhý den odpoledne a po patnácti minutovém boji je kapr dotažen nad podběrák, ve kterém ho odnáší na kapří odháčkovací podložku. Nastává měření a vážení. Krásný šupináč měří 87 cm a váží 13,20 kg. Gratuluji Filipovi k jeho osobáku. O víkendu nás přijel podpořit Filipův bratr Jarda, který zvolil místo vzdálené od nás asi 300 m. Víkend se nesl v duchu 2 - 4  záběrů denně, ale s nulovou úspěšností zdolaných ryb. O všechny kapry jsme přišli na hranách lavice poseté škeblemi. Postupně jsme experimentovali s délkou (až 30 m) a silou pletené š?ůry. Zkoušeli jsme také monofil až do průměru 0,60 mm, ale zatím jsme nedokázali přijít na účinný způsob, jak zamezit ztrátě ryb. V sobotu večer jsem měl konečně na prutu kapra, kterého se mi podařilo dostat přes škeblové pole na volnou vodu. Po deseti minutách zdolávání, kdy jsem již věřil, že mám vyhráno, ve vzdálenosti necelých 10 m od břehu najednou tah ustal a já vytáhl pouze vlasec bez šokového návazce. Později jsem zjistil, že se v těchto místech nachází v 5 m hloubce potopený strom, zřejmě opět obalený škeblemi. Jarda byl o poznání úspěšnější a v podvečer po urputném boji, měl na podložce připraveného k fotografování bezmála metrového šupináče 19,90 kg, který se nechal zlákat na boilie Kořeněný tu?ák s amino complexem broskev.

19,90 kg

V průběhu celého dalšího týdne jsem k jezeru denně dojížděl z domova na 4 - 5 hodin rybolovu. Tomu jsem přizpůsobil taktiku krmení a místo rolovaného boilie jsem použil různé hotovky. To se později ukázalo jako ne zrovna šťastné řešení, protože záběrů ubývalo a dolů šla i váha ulovených kaprů. Jediné, z čeho jsme nemuseli mít obavu, bylo to, že by nějaké boilie zůstalo ležet na dně nespotřebováno. Každý den jsme se potýkali s početnými lyskami, které neustále - od rozednění až do tmy atakovaly naše krmná místa. Až do konce pobytu se nám v této části jezera nepodařilo najít adekvátní řešení, jak eliminovat nájezdy lysek, aniž bychom zárove? neplašili ryby. Jednu lysku se Filipovi dokonce podařilo ulovit. V domnění, že zdolává  kapra, zůstal stát překvapen, když se „šupináč“ kousek od břehu vynořil a začal na imitaci stoupat k nebi.

 Změna taktiky přináší úspěch

Na začátku druhého víkendu, kdy mi začínala týdenní dovolená, jsme změnili s Filipem taktiku rybolovu. Přestali jsme vnadit komerčním boiliem a používali jsme pouze boilie rolované. Začali jsme experimentovat s různými úpravami, abychom zabránili řezání kaprů. Stojany jsme upravili tak, aby špičky prutů směřovaly téměř kolmo k nebi a navijáky jsme dotáhli na nejvyšší možnou míru. Po každém záběru následoval okamžitý zásek, než stačil kapr ujet osudných 5 m za hranu lavice. Dále jsme pokračovali v bojovém přesunu do lodě a co nejrychleji jsme se snažili vmanévrovat se nad kapra a zamezit jeho utržení. Tato extrémní opatření nakonec začala slavit úspěch. Počet zdolaných ryb se začal zvyšovat, úlovky však nepřekročily  10 kg . Větší kusy jsme dál ztráceli. Jarda, který přijel na víkend a chytal opět pár set metrů od nás, zabodoval pěkným lyscem 83 cm a 12,30 kg. Až do soboty jsme byli více či méně úspěšní, ale neustále byla ztrátovost ryb více než 50%. Na břeh se nám zkrátka nepodařilo větší kapry dostat. V tomto týdnu lovilo na jezeře více rybářů, což se projevilo v menším počtu záběrů na našich místech. Kapři se krmili více u sousedů a k nám doplavaly pouze „zbytky“. V týdnu jsem začal zbrojit a začal jsem vyrábět pochoutky na další dny rybolovu. Má volba padla na boilie ze směsi Kořeněný tu?ák s amino complexem broskev. Tři dny jsem se od rána do večera věnoval této nádeničině na plynovém vařiči s 2 kg bombou. Výsledkem bylo boilie ze 150 vajec a opařená noha, když se mi mou neopatrností podařilo obsah vroucího hrnce přemístit na mou dolní končetinu.

Je sobota odpoledne, Filip odjíždí domů a já zůstávám na celém jezeře sám. Rozhodl jsem se opět změnit taktiku krmení - 30 m nalevo od míst, kam jsem nahazoval, jsem 2 dny vnadil kobercově 20 kg vařené pšenice, z důvodu odlákání menších kaprů. Na místech, kde jsem lovil, jsem začal vnadit výhradně boiliem o průměru 24 mm. Do neděle jsem měl dvakrát více záběrů, než za celý týden. Stále to však byly záběry od menších ryb. Dvacet dní rybolovu uteklo jako voda a výsledek mého snažení nebyl nic moc. Nehodlal jsem se však s touto nelichotivou bilancí smířit. Také mi bylo líto opustit tak výborně připravené místo.

Týden snů

Proto jsem od pondělí následujícího týdne opět každý den po práci dojížděl lovit na pár hodin a vnadil již pouze boiliem. Následující dny ukázaly, že štěstí přeje nejenom připraveným, ale také trpělivým a vytrvalým. To, co se začalo dít na mých prutech tento týden, bych nazval týdnem snů. Záběrů sice ubylo, ale velikost ryb se úplně změnila. Hned v pondělí jsem konečně protrhl smůlu a po urputném souboji jsem se mohl potěšit nádherným pupkatým šupináčem 83 cm a 14,5 kg. Bylo to pro mne obrovské zadostiučinění za 20 dní vytrvalosti, a to jsem měl v úmyslu v neděli odjet domů.

To jsem ještě netušil, že to byl pouze začátek mých úspěchů. V úterý po příjezdu k vodě, hodinové přípravě místa (kobrování 2 kg boilie) a po nahození druhého prutu, jsem měl do patnácti minut mohutný záběr. Nekonečný souboj a obrovské nervové vypětí. Asi po čtvrthodině se u břehu položilo na hladinu unavené tělo obrovského šupináče! Na třetí pokus jsem ho navedl do podběráku. S nejvyšší opatrností jsem toto monstrum vynesl na břeh. Moje radost byla nepopsatelná. Kapr měřil rovný metr a vážil 20,30 kg. Byl to můj již druhý úlovek přes 20 kg v roce 2005. Plně mi vynahradil všechno úsilí a čas, který jsem pro úspěch na tomto jezeře vložil.

20,30 kg

Ve středu byl delší dobu klid, ale na hladině to doslova žilo. Snad každých 10 minut se udělalo velké kolo, což dávalo tušit krmící se kapry. V půl desáté přišel nenápadný záběr a opět nekompromisní souboj, na jehož konci jsem se mohl radovat z nádherného šupináče 95 cm a 16 kg. Nedlouho po tomto kaprovi byl na břehu další krasavec – 83 cm a 10,80 kg. Konečně jsem přišel na účinný způsob vnadění, kdy kapři doslova propadli krmícímu šílenství. Ze všech kaprů boilie doslova teklo proudem, jak byli nacpáni.

16 kg

Od čtvrtka začali na jezero najíždět opět rybáři a záběrů začalo ubývat. Přesto se mi podařilo zdolat ještě několik pěkných kaprů. Největší z nich byl šupináč 86 cm a 11 kg. Na víkend mě přijel opět podpořit kamarád Filip. V pondělí se mu znovu podařilo vylepšit osobní rekord - po pěti dnech zdolal stejného šupináče jako já – 95 cm, jehož  váha byla tentokrát 15,5 kg. Toto místo se nám nepodařilo dále udržet, protože zprávy o našich úlovcích se rychle roznesly. Musel jsem dva dny rybolovu vysadit, abych si doma připravil další zásoby boilie. Další víkend jsem musel hledat nové loviště na jezeře.

Nové místo

Na novém lovišti jsem strávil celkem šest dní, pak jsem se musel přemístit na jinou část jezera, protože toto místo bylo opět obsazené. I tak jsem byl s výsledkem na počet odchytaných dní spokojen. Lovil jsem na dohoz na velké plošině s maximální hloubkou 3,5 m. Boilie jsem nyní zvolil ze směsi Biosquid s amino complexem olihe?. Za šest dní se mi podařilo zdolat 25 kaprů, převážně mezi 7 – 10 kg a jednoho šupináče 85 cm a 12,20 kg. Na rozdíl od předchozího místa zde bylo více záběrů, ale velikost ulovených kaprů byla menší. Částečně jsem to přičítal jasnému bezvětrnému počasí. Další poznatek z tohoto místa byl, že čím více se s blížícím podzimem krátily dny, tím se doba záběrů přesouvala do doby po setmění a za denního světla již byl záběr vzácností. To se mi potvrdilo na novém místě, kde jsem strávil posledních 14 dní v říjnu, a kde jsem nezaznamenal ani jediný záběr za denního světla. Tentokrát jsem místo zvolil tak, aby bylo pro ostatní rybáře co nejméně pohodlné a dostupné a já se nemusel znovu po několika dnech stěhovat. Rybolov jsem opět praktikoval o víkendech a v týdnu každodenním dojížděním na pár hodin. Noci se stávaly stále chladnějšími a netrvalo dlouho a připojily se k nim první ranní mrazíky.

Poslední víkend v říjnu jsem na jezeře trávil víkend s kamarádem Jirkou. Podařil se mu úlovek 12, 20 kg lysce, který se zdál být již ztracen. Velice prudký záběr od kapra způsobil převrácení špatně ukotveného stojanu a prut i se zaseknutou rybou zmizel ve vodě. Naštěstí se nám podařilo, po třetím nahození rezervním prutem, zachytit 20 m od břehu putující montáž a se zachráněným prutem zdolat i tohoto kapra. Největší úspěchy se dostavily v týdnu, kdy zde lovilo nejméně rybářů. Znovu se i na tomto místě opakovaly problémy s lyskami, přestože zde místy byla hloubka až 4 m.

Záběrů sice ubylo, ale váha ulovených kaprů byla větší. Zajímavostí bylo, že většina ulovených kaprů nad 10 kg byli lysci, kterým vévodil krásný řádkáč 89 cm a 13,60 kg. Převážnou část kaprů se mi podařilo ulovit na boilie Biosquid s amino complexem olihe?. Také jsem při stále citelnějším ochlazování vody experimentoval s jinými příchutěmi (frankfurtská klobása) v základní směsi a výsledkem byli dva pěkní lysci – 78 cm a 12,5 kg , 88 cm a 14,70 kg. Nejvíce se mi osvědčily návazce ze ztužené šnůrky Mystic a kombinované návazce s fluorokarbonovým vláknem Spark.

14,70 kg

2. listopadu jsem konečně „vystoupil z rozjetého vlaku“ a řekl si dost. Cítil jsem již celkovou únavu a rovněž chyběla motivace, jakou jsem měl na začátku. Proto mi nezbývá, než bilancovat: za šest týdnů rybolovu se mi podařilo zdolat hodně kaprů mezi 7 – 10 kg, 10 kaprů nad 10 kg a jednoho nad 20 kg. Kromě toho jsem pěkně protočil tachometr častým dojížděním a téměř každodenní kobrování ze mne udělalo sportovce.

Závěrem bych chtěl říci, že na žádné svazové vodě v České republice se mi nepodařilo docílit takových úspěchů. Jedním z důvodů, proč tomu tak není i na jiných vodách, je jejich neustálé drancování „masaři“, kteří si udělali z kaprařiny byznys. Přitom by zde stačilo zavést horní povolenou míru odnášených kaprů a zpřísnit kontrolu dodržování tohoto opatření. Tím by se mohla situace částečně zlepšit. Naštěstí se toto ustanovení na některých revírech zavedlo, a nebo se připravuje. Jedině tak budeme mít možnost v budoucnu prožít na tom „svém“ revíru podobné dobrodružství, jako jsem prožil uplynulý podzim já.

 




konec bloku