fotogaleriečlánkyvidea
začátek bloku
tisk   tisk

Peter imonič - Údolí lysců

Peter  imonič - Údolí lysců

Údolí lysců

Na známý maďarský revír jsem přijel poprvé v září 2005. Je to klasické maďarské jezero s rovným bahnitým dnem, svažujícím se od přítoku k výpusti a obrostlé  rákosím. Místo u vody mám vybrané náhodně. To, které jsem si obsadil, bylo zrovna volné. Výběr lovných míst už ale na náhodu nenechávám. Po dvou hodinách echolotování jsem si označil čtyři lovná místa – maximálně jsem jim věřil. Dvě krajní montáže jsem se rozhodl zavážet na identická místa, jen s tím rozdílem, že jednu vpravo a jednu vlevo. Tato místa se nacházela 30 m od břehu a hloubka vody nepřesahovala jeden metr, postupně se však svažovala až na 1,80 m. Dvě prostřední montáže jsem zavezl do vzdálenosti sto metrů. První montáž putovala do hloubky 1,80 m. Dno tam tvořila rovina s bahnem, stejně tak jako 99% jezera. Druhé místo bylo neobyčejné pro tuto vodu. Objevilo se mi nečekaně na obrazovce echolotu a ihned jsem si ho v duchu označil za místo číslo jedna. Tvořily ho jakési nerovnosti s tvrdým dnem. Hloubka se zde pohybovala od 1,80 m do 2,20 m. Tato prohlube? měla průměr zhruba pět metrů. Mohli ji vytvořit předešlí rybáři zakrmováním, a nebo ji mohly vytvořit samotné ryby…

Jednotlivá místa jsem zakrmoval boiliem ze směsi Bioatrakt plus, Robin red, Bioenzym fish a Biosquid o průměru 21 mm. Místa jsem nahusto prokrmil i GLM peletami. Moje místo číslo jedna jsem zakrmil rovněž mým boiliem číslo jedna –Bioenzym fish. První zakrmení a rozložení všech ostatních věcí jsem stihl za téměř letního počasí s 25 °C. Necelou hodinu po zavezení jsem ulovil prvního lysce 10 kg. Radost se násobila tím, že přišel právě z místa číslo jedna. Do večera se mi podařilo ulovit amura a 11 kg lysce. Teplou noc jsem nerušeně prospal.

Do chladného rána mě v osm hodin zbudil signalizátor. Rybu jsem ale bohužel vypnul po několika metrech zdolávání. Oproti předešlému dni se ochladilo o deset stup?ů a obloha se celá zatáhla. V poledne jsem převezl pruty a znovu masivně zakrmil. Za více než hodinu se dostavil další záběr, tentokrát jsem zdolal 50 cm sumce. Tohoto dravce zlákalo boilie Bioenzym fish s lososem s přidáním lososového oleje. Do půlnoci jsem měl ještě pět záběrů. Zdolal jsem dva krásné amury, 7 kg kapra a jeden se mi vypnul u břehu. Před půlnocí zesílil severní vítr a začalo pršet. Krátce po půlnoci to ale začalo. Opravdová šichta… Do další půlnoci jsem měl 25 záběrů. Nastal kolotoč zdolávání, převážení, krmení a focení. Po každé jízdě jsem vždy masivně zakrmil. Nejvíc úlovků přišlo z místa číslo jedna. Přilákal jsem tam snad všechny druhy ryb nacházejících se v jezeře – cejny, karase, amury, kapry a sumce. Focení ryb, při tom velkém množství záběrů bylo ztížené tím, že jsem byl na tomto místě sám. K tomu nepřetržitě pršelo a všude kolem byla vrstva bláta. Takže ke slovu se dostal stativ a samospoušť. Fotit kapry po každém záběru bylo náročné na čas, a tak jsem fotil až v momentě, když jsem měl plné všechny saky.

16 kg

18 kg

V noci jsem na spánek ani nepomyslil. Po několika záběrech jsem si už ani nelehal do bivaku. Zůstal jsem oblečený v nepromokavých věcech a čekal na další akci. Největší úlovek toho dne byl 19 kg silný lysec. Záběr nastal v momentě, když jsem sledoval pruty a byl u břehu. Prut tvořil s vlascem pravý úhel a silná jízda ho takřka vystřelila ze stojanu. Rybu jsem si vychutnal v plné síle, ale chvílemi to bylo i naopak a ona si vychutnávala mne. Další den nato se všechno opakovalo. Vytrvale pršelo a ryby byly při chuti. Ráno v devět hodin jsem zahájil přestávku a vytažené pruty po předešlých záběrech jsem již nepřevážel. Ve vodě zůstala jen jedna montáž. Pravidelnost záběrů mi vnukla myšlenku, že by se za okamžik mohl ozvat signalizátor. Přestávku jsem využil na snídani a focení. Očekávaná jízda se dostavila během focení (dva kapři 12 kg, dva 15 kg, jeden 16 kg a jeden 19 kg kapr). Ryba se ale bohužel vypnula krátce po záseku. Pruty jsem zavezl až v poledne. Hodinu nato začala další šichta. Do osmé hodiny ranní se mi podařilo zdolat dalších deset ryb. Fotil jsem už ale pouze kapry nad 15 kg. Skrmil jsem poslední pelety a začal šetřit s boiliem. Pelety jsem nahradil kukuřicí, která rostla opodál. Od oběda do půl jedenácté večer jsem zdolal devět ryb. Dvě největší vážily 20,40 kg a 20,5 kg – zárove? poslední úlovek toho dne. Vytáhl jsem zbývající pruty z vody a unavený, ale šťastný, padl na lehátko. Dvě noci bez spánku skončily. Usnul jsem okamžitě se vzpomínkami na souboje s těmito silnými rybami.

20,5 kg

Ráno po probuzení jsem byl rád, že to nebyl pouze sen a dostal jsem chuť znovu rybařit. V nekonečném dešti jsem zavezl pruty a přikrmil posledním mixem ze všech druhů boilie a kukuřice. Aktivita ryb ustávala a do půlnoci jsem měl „jen“ pět záběrů. Tento útlum měla za následek jistě změna počasí. Následující den se již prodíralo slunce přes husté mraky. Měl jsem radost - po týdnu opět vidět slunce. Ihned jsem toho využil a vyhříval se až do jeho západu. Do té chvíle jsem ulovil ještě dva menší kapry. Následující ráno jsem se vyfotil s posledním 13 kg kaprem. Ten zabral pouze na jednu nastraženou kuličku boilie bez krmení. Hned potom jsem zabalil věci a odjel domů. Boilie číslo jedna nezklamalo, zrovna tak místo číslo jedna - vždyť 57 záběrů bylo právě odsud.




konec bloku